Velký druh krokodýla, rekordní dosažená délka 6,25m, někteří autoři uvádějí až 7,7m. Délka obvyklá je ovšem podstatně menší. 3 až 5 metrů. Tlama je podlouhlá, cca 2,5x delší než nejširší místo hlavy. Mláďata bývají hnědavá s několika příčnými pásy na těle a na ocase. Dospělí jedinci jsou tmavošedí až černí.
Původní areál rozšíření byl obrovský. Zahrnoval prakticky celou střední Ameriku, antilské ostrovy a severní části jižní Ameriky. Začátek 21. století zastihl krokodýla amerického ve zcela jiné situaci. Intenzivní lov (v poslední třetině 20. století již nelegální) a intenzivní destrukce životního prostředí kdysi četné populace spolehlivě zdecimovaly. Zlepšující se tendenci naznačují poslední výzkumy a odhady z nejsevernějších oblastí rozšíření – Floridy. Krokodýl americký je v USA chráněn od roku 1974. Vymahatelnost práva a dodržování zákonů zde fungují a důkazem je dnes zdravá a početná populace aligátorů. Krokodýlů amerických postupně také přibývá, jsou hlášeny stále častější snůšky vajec a celkový počet jedinců včetně mláďat a subadultních se zřejmě již přehoupl z trojciferného do čtyřciferného čísla. Hlavním nepřítelem zůstává chladnější klima a časté hurikány, které mohou narušit zdárný vývoj zárodků ve vejcích. Relativně stabilní populaci lze najít ve velkém jezeře Lago Enriquillo v Dominikánské republice. Horší situace je na druhém velkém jezeře ostrova Hispaniola, Etan Saumatre.To se nachází ve státě Haiti (zřejmě nejchudší zemi na západní polokouli) a krokodýlů zde (snad ještě) přežívá jen několik set kusů. Místní je loví pro maso, kůže nebo ze sportu. Na Kubě jsou téměř vyhubeni, poslední malé populace přežívají na jihozápadě ostrova v bažinách Zapata a na kubánském ostrově Isla de Piňos. Relativně stabilní populace krokodýlů amerických žije v Kostarice a několika místech Venezuely a Kolumbie. To jsou ale bohužel výjimky. Ve všech ostatních zemích, ať už jde o Mexiko, Panamu, Belize, Ekvádor, Jamajku, Peru a další latinskoamerické státy, jsou fakticky vyhubeni a pokud se ještě někde vyskytují, jde jen o miniaturní lokality, jejichž další existence visí na vlásku
Není jednoduché určit, o populacích v liduprázdných oblastech Venezuely a Kolumbie je jen minimum informací, nicméně celkové počty by se mohly pohybovat v rozmezí 10 000 až 20 000.
Poměrně pestrý. Zahrnuje bažiny, řeky, jezera, příbřežní laguny, mangrové, nevyhýbá se ani otevřenému moři. V některých oblastech výskytu si hloubí nory s dvěma a více vchody a východy, které jsou pod i nad hladinou. V nich se ukrývá a přečkává období sucha.
Mláďata preferují nejrůznější druhy hmyzu a pavouků. Dospělí pak ryby, obojživelníky, hady, želvy, savce a ptáky. Kanibalismus není výjimkou.
Na období páření má vliv i místo výskytu, např. na Floridě probíhá v časně jarních měsících, ke snůškám pak dochází v květnu a červnu. Počty vajec se obvykle pohybují v desítkách, byl zaznamenán případ, kdy čtyřmetrová samice snesla 105 vajec! Samice nestaví hnízda, ale zahrabávají vejce do vyhloubených děr. Mláďata se líhnou přibližně po třech měsících, po vylíhnutí měří 25-30cm.